Plagiátorsví je často zmiňované téma nejenom v akademickém prostředí, ale setkat se s ním můžeme běžně v každodenním životě. Nejenže má mnoho různých podob, má mnoho různých definic. Každá instituce i autor odborné publikace si často vytváří vlastní definici. Uveďme si pro zajímavost některé z nich:
„Užití cizího výroku, myšlenek či výrobků bez odpovídajícího uvedení autorství, jako je kopírování cizí práce, vydávání názorů a teorií druhých za vlastní či vydávání kolaborativního projektu za vlastní práci.“ (Columbia Gorge Community College, 2005)
„Každý případ, kdy osoba vědomě, ať už přímo či nepřímo, za jakýmkoli účelem, uchýlí k publikované či nepublikované práci někoho jiného s cílem prohlašovat ji za vlastní.“ (Zbíral, 2009, s. 13)
Plagiátorství je často vnímáno jako použití cizí myšlenky ve vlastní práci bez uvedení autora. Tohle tvrzení je pravdivé, avšak neúplné. Za plagiátorství se považuje nejenom použití myšlenky, ale jakékoli tvůrčí činnosti, např.:
Co se týče autorství, tak i neuvedení spoluautorství svých kolegů na společném díle je považováno za plagiátorství. Byď by naši kolegové s neuvedením svého jména souhlasili. I uvedení chybného jména v citaci (neboli odkazu na zdrojový dokument) je forma plagiátroství a nezáleží, zda se tak stalo nedopatřením nebo úmyslně. Výsledkem je dost často nemožnost dohledat zdrojový dokument a ověřit tak pravdivost citovaných tezí.
COLUMBIA GORGE COMMUNITY COLLEGE, 2005. Academic integrity policy. The Dalles [online]. [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.cgcc.cc.or.us/studentservices/documents/academic_integrity_policy.pdf. Překlad autorky.
ZBÍRAL, Robert, 2009. Příručka psaní seminárních a jiných vysokoškolských odborných prací. Praha: Linde. ISBN 978-80-7201-779-9.
Markéta Kytnerová, 2018-10-30