V normě ČSN ISO 690 je způsob odkazování harvadem popsán
velmi spoře, proto si v tomto příspěvku představíme možná řešení
problematických situací.
V některých dokumentech není jako autor uvedena osoba,
ale korporace (tedy instituce, pod jejichž hlavičkou byl dokument vydán).
V odkazu se pak zapisuje název této korporace místo autora.
V případě, že je autorská korporace shodná s vydavatelem, tak se
korporace jako autor v citaci neuvádí (v tomto případě se uvádí pouze na
místě vydatele). V odkazu se pak v závorce místo autora uvádí název
dokumentu.
Př. (Vysoké učení technické, 2020)
Pokud citovaný dokument nemá uvedeného autora, tak se do
závorky místo něj zapisuje název dokumentu. Název v odkazu se nezapisuje
kurzívou.
Př. (Encyklopedie 20. stolení, 2009)
Mnohé dokumenty mají více autorů, což umožňuje více přístupů
k zápisu jejich jmen do závorky. Z mého pohledu je nejpřehlednější
následující:
V případě, že je počet autorů do tří, tak se zapisují
všichni
Př. (Novák, Nováková a Urbanová, 2003)
V případě, že je více autorů než tři, tak se zapisuje
pouze první a další nahrazují zkratkou et al. Takto se zkracuje zápis jmen i
v bibliografické citaci v seznamu použité literatury.
Př. (Urbanová et al., 2009)
Pokud se cituje konkrétní strana, tak se zapisuje také do
závorky.
Př. (Urbanová, 2013, s. 16)
